menu

Historie

 

Letošní akce Velikonoce na hradě Buchlově se uskuteční na přelomu března a dubna a to v neděli 31. 3. a pondělí 1. 4. 2024. V nově opraveném Loveckém salonku se můžete těšit na malérečky a předvádění technik zdobení kraslic, paličkování krajek a jiné rukodělné práce. Na velikonoční neděli si zkusíte vlastnoručně uplést velikonoční pomlázku z mladého vrbového proutí pod odborným dohledem a pokud se Vám povede, můžete si ji odnést na pondělní koledu. V dětských dílničkách se budou zdobit velikonoční perníčky anebo vyrábět z drátků a korálků malý dárek třeba pro maminku, nebo babičku. V hradní vinárně bude po oba dny probíhat košt vína a vystoupení cimbálových muzik Džbánek a Hudci z Kyjova. Prohlídkovou trasu rozzáří jarní květy a barevné kraslice v historických interiérech. Přijďte za námi oslavit svátky jara.

 

Hospoda U Hanuša je součástí komplexu staveb hospodářského křídla II. nádvoří hradu Buchlova. Kolem roku 1545 (portál nad „loveckým salonkem“) byla na hradě zahájena velká renesanční přestavba za Jana Ždánského ze Zástřizl. Horní hrad byl přestavěn k ryze obytným účelům a hospodářské části přesunuty do II. hradního nádvoří. Při skalnatém výchozu a části staršího opevnění byly vybudovány velké renesanční sklepy a na nich hospodářské budovy. Vznikl soubor staveb, jenž v sobě obsahuje mimo jiné i obrannou věž s hladomornou – Andělku, bývalé purkrabství, kovárnu, konírny a chlévy.

Název U Hanuša je na počest Hanuše Zikmunda z Petřvaldu (1626-1688), který byl prvním vlastníkem Buchlova z rodu Petřvaldů. Tento významný muž byl zemským sudím a krajským hejtmanem v Hradišti. Za jeho vlády došlo k velké stavební činnosti zde na hradě  i v okolí. Byla postavena například první vstupní brána (1663) a první nádvoří, v okolí pak vinné sklepy, statek a rodinná hrobka - kaple sv. Barbory (1673). Za jeho života, v době třicetileté války, dobývala hrad švédská vojska. Díky obratné diplomacii a zvláště pak vysokému výpalnému zachránil hrad před rozbořením a zkázou. Hanuš Zikmun z Petřvaldu též ukončil dlouholeté spory o majetky s velehradským klášterem a značně rozšířil buchlovské panství.

Hospoda U Hanuša je dnes situována do prostoru, kde již ke konci 19. století byla věhlasná hospoda provozována. Na starých pohlednicích je dodnes patrný živý ruch na nádvoří v prostoru „zahrádky“ před hospodou.

Držitelem první známé hostinské koncese na Buchlově byl majitel panství Zikmund II. Berchtold a jejím prvním známým provozovatelem Ludvík Dorazil, pracující do této doby celých 35 let jako buchlovický sedlář. Vedle nálevní činnosti vykonával i funkci hradního „dozorce” (správce). Pravděpodobně nejstarší zmínku o hradním občerstvení nacházíme v Průvodci po Velehradě a okolí (1885), spisovatele K. V. Slavíka, který uvádí, že „…nejpříjemnější odpočinek nás čeká v hradě, kdež si pohovíme buď v upravených místnostech hostinských, buď na zeleném trávníku…”

Buchlovský hostinec je opět doložen v roce 1898 (nálevna IV. skupiny, nálevce Ludvík Dorazil). Nacházel se v prostorách, které předtím sloužily za příbytek sklepmistra a sklepního bednáře, tedy v místech, kde bychom jej našli i dnes. Časopis turistů ve svém 10. čísle v roce 1899 píše: „...kvůli pohodlí a občerstvení turistů a návštěvníků Buchlova dostati možno v hradě dobré, studené pivo z nedalekých Buchlovic. Půllitrová láhev stojí 10 kr… V hradě jsou velice studené sklepy, a proto je pivo studené a také velice dobré. K jídlu také všelicos tu dostati možno.”

Na legendárního Ludvíka Dorazila se zachovala vzpomínka v publikaci Karla Jaroslava Obrátila - Průvodce po Buchlově, vydaná roku 1905: „Průvodčím a kastelánem jest nyní statný sedmdesátník Dorazil. Po prohlédnutí hradu nutno průvodčímu dáti spropitné, jehož výše řídí se podle počtu návštěvníků. Nejlépe jest složiti dohromady nějaký peněžitý obnos. Průvodčí dostává totiž za opatrování hradu měsíční služné jen od 1. listopadu do 30. dubna. Od 1. května do 31. října živí se pouze spropitným, jež mu uštědří návštěvníci hradu…” A tak není divu, že si stařík ke své nevyzpytatelné mzdě snažil přivydělat i nálevem. Z pozdějších zpráv není jasné, jak fungovalo zdejší pohostinství během první světové války, po Dorazilově odchodu.

Se vznikem Československé republiky došlo opět k velkému rozmachu turistického a cestovního ruchu. Nejinak tomu bylo samozřejmě i ve Chřibech. Nově značené turistické cesty, spojující zajímavá místa a vybudované ubytovny a útulny, neminuly hrad Buchlov. Zároveň byla obnovena i hradní hostinská koncese, psaná na velkostatkáře Aloise Berchtolda a provozovaná od června 1923 i pozdějším hradním správcem Cyrilem Konečným (nar. 1879) až do roku 1931.

Buchlov a potažmo i jeho restaurace se stávaly cílem historiechtivých turistických výprav ze všech koutů naší vlasti. Zejména v letním období tu bývalo živo. Vedle tradičního pohostinství v přízemním stavení na druhém nádvoří byl k dispozici i nedaleký restaurační tzv. Lovecký sál a na odlehlé straně dvora letní výčep v suterénu bývalé sýpky a mlýna. Pod kaštany a lipami stával dřevěný taneční parket, využívaný zvláště o sobotách a nedělích. K tanci vyhrávaly lidové a promenádní dechové muziky. A jak vzpomíná jeden z tehdejších návštěvníků: „Ondy hrála harmonika, klarinet a housle a bohatě to stačilo. Slunce už stálo nad západem nad Holým kopcem, hodiny na věži tloukly sedm, osm večera, ale nikomu se domů nechtělo...”

V roce 1932 se stala nájemkyní hradní restaurace Anastázie Sochorcová a po ní byl okresním úřadem schválen Antonín Vyskočil (nar. 1908), který se tu zdržel do 1. září 1937. Koncese mu tehdy umožňovala výčep piva, vína a vína ovocného, drobný prodej lihových pálených nápojů, podávání kávy, čaje, čokolády, teplých nápojů, pečiva, uzenin, ovoce, okurek, cukroví, mléka, studených a teplých pokrmů, prodej památkových předmětů a holí, přechovávání cizinců (čemuž ovšem důrazně odporuje tehdejší návštěvní řád Buchlova) a v neposlední řadě dovolovala i provozování schválených her - karet, stolních her a kuželek.

Na přelomu 40. a 50. let bylo pohostinství zařazeno do družstva Jednota a jeho vedoucím na dlouhá léta ustanoven František Lepka z Buchlovic. Na Lepkovo působení na Buchlově dodnes ještě kdekdo vzpomíná. A není divu. Svým hostům byl totiž k dispozici nejen v pracovních dnech, ale i o sobotách a nedělích a často i v zimním období, kdy byl ostatní hrad již dávno uzavřen veřejnosti. Za hostinského Lepky a jeho následníků bývalo na hradním nádvoří veselo. Pravidelně sem totiž přicházela trampská a vandrácká mládež a její písničky, doprovázené kytarou, mandolínou, banjem a basou, se nesly do daleka. Z Lidové demokracie (28. srpna 1971) se dovídáme o opravách restaurace těmito slovy: „Návštěvníci… jistě přivítají pozornost Jednoty LSD v Uh. Ostrohu, která pro ně nákladem 120.000 Kč adaptovala… velmi pěkné pohostinské místnosti. Ve spojitosti s touto službou… pamatovala na vybudování dalších přilehlých místností, vhodných i pro různé slavnostní příležitosti, jako svatby, školení… Všechny místnosti, z nichž obzvlášť vyniká lovecký salonek, jsou vybavením stylově přizpůsobeny hradnímu ovzduší…” Františka Lepku v 70. letech vystřídali jiní hostinští. Mnozí si vzpomenou třeba na Josefa Dvořáka, výčepního Majera či „dědu” Rajsígla, který, když se rozpovídal, tak hosté ani na chvilku nepochybovali o tom, že pamatuje třeba Marii Terezii. Z období po roce 1989 stojí za zmínku pronájem restaurace v sezóně 1992 uherskohradišťské firmě Ars collegium, kdy hospoda disponovala velmi širokým sortimentem.

V roce 2009 získal pronájem nový nájemce, pan Zdeněk Vyskočil z Uherského Hradiště. Prostory byly nově zařízeny a adaptovány, zrekonstruovány hradní kachlové kamna a hospoda tím získala útulné posezení i v době plískanic a nečasu. Uměleckým kovářem Otou Žitníkem byl vykován ozdobný štít nad vstupní průjezd a hospoda získala své nové jméno – U Hanuša. Tak ať ku spokojenosti všech návštěvníků hradu otevřena jest.

 

Zdroj:

Bořek Žižlavský: Putování po starých hospodách v Buchlovicích a okolí, vydala obec Buchlovice v roce 2001 Rostislav Jošek – kastelán hradu Buchlov, 2009

U Hanuše, hospůdka na hradě Buchlov